Belzebub ve své humanoidní podobě vyzařuje narcistickou a velkolepou osobnost a s Pekelníkem se odváží promluvit pouze v závěru Abysstakera. Po výčtu jejích nesčetných titulů je její arogance přímo hmatatelná. Pod jejím povýšeným zevnějškem je však patrná touha po dotyku a spojení, která se zrodila z její dlouhodobé samoty v hlubinách Propasti. Má dvě podoby. Její humanoidní podoba má jako většina démonů bílé vlasy a karmínové duhovky s jetelovitým ocasem, ve vlasech jí vyčnívají bílé rohy a cosi, co vypadá jako chitinové hroty. Belzebub nosí téměř kompletně karmínový oděv, s černou spodní košilí, karmínovou vestou a karmínovými rukavicemi,