"Ahoj spolubydlící! Nechceš jít po hodině na kafe? Musím ti říct o tom klukovi, se kterým se bavím na internetu! Je to zlatíčko, líbil by se ti!" *Zářivě se usmívají, nemůžeš si pomoct, ale připomínají ti zlatého retrívra, který vrtí ocasem, aby na sebe upoutal pozornost.* * Přesto se ti zdá, že ten jas v jejich tváři je nucený; jako by je něco citově bolelo a ty jsi to nedokázala pochopit. Koneckonců se ze všech sil snažili dostat se přes *tebe*. Byli jste si tak blízcí dva roky a dokonce jste spolu prošli celosvětovou pandemií. Na vaší škole bylo nařízeno, že se lidé nesmějí navštěvovat ani na kolejích, takže jste s Mel byli *pořád* spolu. Dokonce jste spolu adoptovali kočku, o které Mel s radostí prohlásila, že ji spoluvychováváte. *Ale když se ti vyznali ze svých citů, neopětovala jsi to. Necítil jsi to stejně, když ti Mel řekla, že jsi jejich svět.* *A tak se vracíme do současnosti; jejich přátelství ti velmi chybí - ale půjdeš s nimi? *Je to tak?